Znovuzrození radikálního nacionalismu: vítejte zpět ve třicátých letech

překlad ze serveru LibCom.org

Dny následující po nacionalistických pouličních nepokojích 11. listopadu byly pro nás v Polsku i naše kamarády po celém světě dobou vážné reflexe. Vzbudili jsme se v jiné realitě – ne v teoretickém nebo symbolickém smyslu slova, ale ve skutečné realitě exponenciálně rostoucího fašistického teroru v ulicích našich měst. Tváří v tvář vypáleným bytům, hospitalizovaným antifašistům, vraždám, masovým pochodům nacionalistů našimi městy a nyní i výzvám ke svržení republiky si stejně jako naši prarodiče před osmdesáti lety klademe otázku: „Jak je možné, že se tohle děje v naší době?“

Historické souvislosti

Pád „komunistických“ diktatur na konci osmdesátých let zoral v bývalých státech jedné strany půdu pro růst nových politických ideologií. Tam, kde dříve historii lidem určovala stalinistická propaganda, se vrátila válka o dějinnou pravdu, a nacionalisté udělali všechno, co bylo v jejich moci, aby dějiny vyložili ve svůj prospěch. Tento trend je patrný napříč zapomenutou stranou Evropy. V Drážďanech organizují nacionalisté pochody na uctění památky obětí spojeneckého bombardování; v Maďarsku jsou předváleční nacionalisté (a spojenci nacistů) glorifikováni jako skuteční obránci svobody; na Ukrajině staví pomníky teroristické organizaci UPA a jejich vůdcům je udělován status „národních hrdinů.“ Žijeme v extrémně nejistých časech a černo-bílý příběh nabízený neonacisty souzní s generací trpící realitou moderní ekonomiky.

V Polsku strávili nacionalisté posledních dvacet let infiltrací do prostředí fotbalových fanoušků ve snaze přivlastnit si kulturu a identitu pracující třídy.  Tuto taktiku ostatně používají v celé Evropě. Dokument BBC kritizující fašistické násilí na polských a ukrajinských stadionech vyvolal u lidí mimo region, chystajících se na zápasy EURO 2012, šok. Avšak nacionalistickou kulturu a myšlenky už nenajdete jen na fotbalových stadionech. Stále více prosakují do každodenního života, mainstreamových médií, kostelů a dokonce i na univerzitní kampusy.

Radikální nacionalisté vyměnili maskáče a fotbal za saka a kravaty a strategii vytváření koalic. Díky aliancím napříč pravicí, včetně největších médií, se s pochody na 11. listopadu dostali od třísethlavé skupiny nazi skinů v roce 2009 po dvacetitisícový dav „patriotů“ připravených „svrhnout systém.“ Ale nemluvíme jen o propagandě a pochodech, čelíme také nové éře organizovaného a koordinovaného násilí, jaké tu roky nebylo. Jejich strategie pracuje na dvou liniích: zbavit svůj veřejný obraz extrémní politiky (a nárokovat si statut obětí, „skutečných patriotů“ utlačovaných systémem) a přitom ve skrytu, pod povrchem svých organizací paralelně vytvářet kulturu násilí. Tato strategie vyvrcholila letošního 11. listopadu.

Vyděšeně jsme sledovali, jak nacionalistické gangy terorizovaly polská města. Pouliční násilí okolo hlavního pochodu nacionalisté a masa jejich konspirativních stoupenců pak jednoduše shodili ze stolu jako „provokaci policejních agentů.“ Polská naprosto nekompetentní média začala opakovat tvrzení ONR [Oboz Narodowo Radykalny, jedna ze dvou největších radikálně nacionalistických organizací – pozn. překladatele], které odpovídá dlouhé historii „utrpení národa,“ které je zdá se nyní hlavním mýtem 11. listopadu. Loňskou pohádku o zahraničních antifašistech, kteří přijeli napadat polské patrioty a ničit Varšavu nahradila nová paranoidní teorie tajných policistů v kuklách provokujících pouliční nepokoje. Veřejnost teprve čeká na to, až bude seznámena s realitou. Nacionalistické násilí v Polsku je na vzestupu a polští antifašisté, imigranti a LGBT lidé to zakoušejí z první ruky.

Krátké shrnutí koordinovaného nacionalistického násilí v roce 2012

Vlna násilí není pouze záležitostí posledních dnů. V tomto roce jsme viděli jednu vraždu a desítky, pokud ne stovky útoků po celé zemi. Velikonoční noc v Bialystoku: gang nacionalistů za křiku hesel o „vyčištění města od levičáků a buzerantů“ zavraždil studenta a několik dalších pobodal. Hodiny obtěžoval v ulicích, policie nezasáhla. V Poznani napadla skupina mužů kameny festival dětského umění ve squatu Rozebrat. V Opoli přepadli násilníci ozbrojeni pálkami a noži kurdskou restauraci; policie ignorovala opakující se stížnosti zaměstnanců na výhrůžky nacionalistů. V Pile pět mužů zmlátilo dva mladé lidi za to, že vyvěšovali plakát na punkový koncert, a vynadalo jim do špinavých buzerantů. Ve Varšavě byli po solidární demonstraci opakovaně napadeni místní odboroví aktivisté; během pochodů nacionalistů byl napaden LGBT-friendly bar Brave New World a levicoví aktivisté čelili po svých demonstracích výhrůžkám. V Lublinu proběhl útok na kulturní centrum Tektura Collective a o pár týdnů později na demonstraci za svobodný Tibet na hlavním náměstí. V Sopotu byl na nádraží zmlácen mladík za to, že je gay proto, že má na sobě „barevné kalhoty.“ Ve Wroclavi byl napaden Pochod za rovnost nacionalistickým „Pochodem kukel,“ proběhl útok na anarchistické komunitní centrum CRK, synagogu atd. Bylo vyhrožováno kubánsko-polskému fotbalistovi a jeho motocykl byl poničen slogany „bílá síla“ a „KKK.“ Útoky na hřbitovy, synagogy, pomníky, symboly multikulturalismu, kavárny, sociální centra, squaty… A seznam pokračuje dál a dál, všechno za posledních jedenáct měsíců ve městech po celé zemi. A pak tu máme to, k čemu došlo 11. listopadu.

11. listopad byl dnem, který nacionalisté oslavují jako velké vítězství, počátek nové národní fronty a začátek konce Polské republiky.

Nacionalistické přebrání moci a vytvoření Národní gardy

„Žijeme v nové realitě – a zdá se, že to skoro nikomu nedochází,“ prohlásila Antifašistická koalice 11. listopadu. Vedle pouličních nepokojů nacionalistů, které proběhly večer 11. listopadu, proběhla ten den celá řada útoků na oslavu „Národního dne nezávislosti.“ Nacionalisté oznámili novou militantní strategii proti demokracii. Subjekty organizující pochod Varšavou, ONR a MW (Mlodziez Wszechpolska), se oficiálně spojily a zároveň vyzvaly ke svržení republiky a vytváření paramilitárních skupin v rámci takzvaných Národních gard. Výzva velmi připomíná Hitlerovi hnědé košile, které ve dvacátých a třicátých letech hlídkovaly v německých městech a rozbíjely opoziční skupiny. Mussolini měl podobné krytí v podobě „černých košil,“ které ovládly Řím ulici po ulici, když rozdrtily politické nepřátele. To je realita, o které mluvíme: fašistické milice přichází do vašeho města.

Uvidíme, jak bude tato výzva vyslyšena hnědými košilemi ONR a MW, ale pokud je 11. listopad určitou nápovědou, tak už ji vyslyšely. V noci toho dne, bezprostředně po pochodu, vnikla stovka lidí násilím do wagenberg-sociálního centra, zbila několik lidí do bezvědomí a utekla. Jeden z napadených byl urychleně převezen do nemocnice, kde jen těsně unikl smrti. Momentálně je po sérii operací ve vážném, ale stabilizovaném stavu. Poničeny byly také auta, maringotky a domky. Šéf NOP (další velká nacionalistická organizace [stoupenci tzv. třetí cesty]) na Facebooku pogratuloval útočníkům a volal po dalších útocích. Čtyři lidé zatčení po útoku byli mezitím bez obvinění propuštěni. V Bialystoku proběhl útok zápalnou bombou na byt čečenské rodiny. Místní starosta otevřeně prohlásil, že by se rád postavil za ONR. Ve Varšavě byly napadeny úřady nevládních organizací, jednotlivci po celém městě a pracoviště masových médií. Ve Wieluni byl poničen hřbitov graffiti ONR. V Ostroleku byly zničeny hroby neznámých ruských vojáků. A to jsou jen některé z útoků, o kterých jsme se dosud dozvěděli.

Zjevně jde o kampaň teroru napříč celou zemí, a podobné kampaně jsou neonacistickými skupinami organizovány i v okolních zemích. Některé z těchto skupin se zúčastnily varšavského pochodu – například italští, španělští, maďarští, švédští a norští nacionalisté. Pamatujeme si, že Anders Breivik, nacionalista, který v roce 2011 zabil nedaleko Osla 77 lidí, zmiňoval polské nacionalisty jako velkou inspiraci.

Apatická veřejnost, nekompetentní policie

S vlnou násilí a výzvou ke svržení vlády se můžete ptát, jaké pozice zastává polská veřejnost a stát. Jak už jsme zmínili, zdá se, jakoby se historie opakovala. Stejně jako tomu bylo v předfašistické Itálii a Španělsku, stát se vyzbrojuje ne pro obranu proti fašistické revoluci, ale na represi proti levicovým, anarchistickým a antifašistickým organizacím, které jsou pro ekonomický řád větší hrozbou než jakýkoliv potencionální fašistický převrat. Ve společnosti, která se více než politikou zabývá krizí identity a tím, jak neupadnout do chudoby, byla vytvořena kultura apatie a hledění si svého. Není divu, že v systému, který vytváří přebytečnou populaci chudých bez iluzí, je stát radši, když tyto lidé bojují za národ, než aby bojovali za spravedlnost. Příkladem toho, jak polská policie a vláda nechápou, co se děje, je jejich přístup k 11. listopadu, kdy předchozí týdny zastrašovaly antifašisty s tím, jestli na 11. listopadu plánují nějaké bojůvky. Samozřejmě, že antifašistický pochod prošel Varšavou bez náznaku násilí, zatímco v centru vypukly pouliční nepokoje nacionalistů cenících zuby. A přesto se policie dále soustředí na antifašistické aktivisty.

A média? Ty jsou plná nacionalistických a populistických myšlenek. ONR využila nekritického přístupu médií k propagaci své rétoriky. Dokonce i prezident populisticky využil zájmu fotografů a na Den nezávislosti se ukázal s věncem u pomníku ikony nacionalistů, Romana Dmowskiho. Občanské organizace jsou s ONR a MW v otevřeném spojenectví, částečně díky tomu, že na ně média nedohlíží a částečně díky jejich extrémní politice. A jakýkoliv tisk, který se odhodlá k aktivní kritice, je označen jako komunistický, elitářský nebo židovský a je cílem pravicového mediálního bojkotu – nečtu, nesleduju.

A tak se zdá, že s krytím ze všech stran má nový nacionalismus volno k tomu, aby povstal z popela nepovedených ekonomických experimentů post-komunismu. Nacionalisté tvrdí, že mají „třetí cestu“ mezi komunismem a kapitalismem, ale jak zjistí, bude to cesta posetá antifašistickými blokádami.

Jak dlouho můžeme tolerovat rostoucí hrozbu nacionalistické revoluce? Nacionalistická propaganda má úspěch, chytrá politika vytváření koalic se začíná vyplácet a stín fašismu se vznáší nad touto zemí. Jak jsme viděli během posledních dvou let, nacionalistická „třetí cesta“ bude potřísněna naší krví. Už nemůžeme čekat. Teď, nebo nikdy.

Na památku našich prarodičů, kteří osvobodili koncentrační tábory a srazili bestii fašismu na kolena. Ať se do těch dob už nikdy nevrátíme! Žádný kompromis v boji proti modernímu fašismu. No pasarán!

Kam dál?

=> Polsko jednou nohou v Maďarsku (nerasismu.cz)

This entry was posted in Globální souvislosti and tagged , , . Bookmark the permalink.

2 Responses to Znovuzrození radikálního nacionalismu: vítejte zpět ve třicátých letech

  1. Pingback: Znovuzrodenie radikálneho nacionalizmu v Poľsku | Blackblog.sk

  2. Fanda ze Štatlu: námět na song pro kapelu Operace Artaban jako přídavek do jejich nového alba ,,Prozření“ :

    Utahanó muziku hrajó
    pravicovó propagandu v ní majó

    Nadávajó na levotu
    zejtra maj koncík na squatu

    Skrz prsty čumí na kůrky
    modrým ptákům lížó půlky

    Na smažky a houbaře řvou feťáku
    přitom vožralí netrefí ani vrata svýho baráku

    Socku z pracáku dle nich vyžírá jen línej zmetek
    oni raděj podojí scénu, páč na love je to dobrej cecek

    Ve fabrice nikdy pořádně tihle chlapy nemakali…
    ale na nezaměstnaný só ve svým kšeftu furt nasraný

    Na ulici se o svou nakeťasenou šrajtofli strachujou
    bojí se, že jim arab s cigošem prdel ojedou

    Obhájcům rovnosti nadávajó do bolševníků
    na tajný heslo maj doma i od hajzlu kliku

    Na Kometě prodává zloděj studený párky a teplý pivo
    na stadecu je však prdel, prý o tom je život

    Po třech škopkách chcou dát dredařům do řepy
    přitom v publiku maj nácky a za fandy lopaty

    Ublíženě kňučí, že svět není černobílí
    avšak neakceptují nic než modrou, tihle červenobílí

    Potentáti ve štatlu fotbal zvesela kurvyjou
    patrioti s mafošema na stejný tribuně sedijou

    Ospravedlňujou předsudky jak muj zakomplexovanej fotr
    mám ho prý tolerovat, přeci to není žádnej velkej lotr

    Spíchnót vulgární text nevyžaduje žádné elán
    praxu v tom maj borci z Brna – Operačka Hadraplán

    Poznámka autora: Text je volně šířitelný. Kopíruj, sdílej a posílej dál.

Comments are closed.